Nákupní košíkJak vyrábíme naší keramiku
S výrobou keramiky jsme začali počátkem devadesátých let, kdy jsme z garáže vybudovali a postupně si zařídili dílnu na výrobu keramiky. Pec jsme si vlastními silami postavili bez bližších plánů, jak by měla vypadat. Celá devadesátá léta jsme se postupně zařizovali, což probíhá částečně i v současnosti. Za ta léta jsme se hodně zdokonalili hlavně v pálení, protože máme pec na výpal plamenem – tzv. kasselskou. Původně jsme chtěli pálit uhlím, ale postupem času jsme přešli na dřevo, které dodá keramice originální zbarvení.
Začínáme
Celá výroba začíná hlínou, kterou dovážíme v surovém stavu. Vždy jednou do roka si necháme přivést hromadu hlíny (asi 12tun). Hlínu máme uskladněnou pod střechou za dílnou.
Jelikož je hlína v surovém stavu, musíme si ji upravit sami. Děláme to tak, že si kolečkem převezeme dávku hlíny do vaničky, kterou máme v dílně a posypeme páleným lupkem o zrnitosti 0,5 – 1mm a prolijeme vodou. Lupek slouží jako ostřivo, aby nám nepraskaly větší kusy v peci. Takto nahrubo připravenou hlínu necháme rozmočit přes noc, abychom ji mohli následující den dále upravovat. To děláme tak, že ji proženeme přes drtičku, což jsou dva válce, které se točí proti sobě. Děláme to z toho důvodu, aby se rozmělnily hroudy hlíny, které se nestačily rozmočit a rozdrtily menší kamínky, které slouží také jako ostřivo. Větší kameny válce zastaví a musí se vyhodit. Hlínu protočíme 2x, aby byla dobře připravená.
Hlína:
Naší keramiku vyrábíme dvojím způsobem. Buď ji vytáčíme ručně na hrnčířském kruhu, což jsou menší květináče, či vázičky, anebo zatáčíme polotovary do sádrových forem. Formy nám slouží jen na výrobu polotovarů, neboť finálovou podobu výrobku dodáme na hrnčířském kruhu. Každý výrobek by měl nést znaky rukodělnosti i přesto, že je zatočen do formy. Proto jim přiděláváme ouška, podstavce, drážky, vlnovky, sukénky z nudliček, nebo nožky z oušek.
Větší kusy, jako jsou vázy, nebo různé nádoby slepujeme z vícero kusů a hrdla vytáčíme samostatně na hrnčířském kruhu. To celé se musí slepit a uhladit, aby spoje nebyly vidět.
Pro lepší vzhled květináče dobarvujeme jiným druhem hlíny, která má po vypálení jinou barvu, nebo burelem. Takto barvené výrobky ale vyrábíme pro výpal v elektrické pícce. Kasselská pec nám zboží vypálí jinak, takže zboží je ošlehané plamenem a tam není třeba uměle dobarvovat.
Polotovary:
Sušení
Když máme zboží vyrobené do konečné podoby, necháme ho usušit na větru, případně na slunci. Nemáme žádnou jinou sušičku. Proto četnost pálení je závislá na rychlosti sušení. Není možné, abychom dávali vlhké zboží do pece, jelikož vařící se voda by výrobek roztrhala, nebo by praskl. Proto zboží musí být dokonale vysušené, což trvá za různých přírodních podmínek i několik dní.
Když je zboží suché, můžeme se připravovat na pálení. Každý výrobek musíme „očistit“, což znamená, že musíme začistit smirkovým papírem různé nedostatky. Můžou to být kousky hlíny po vyvrtané dírce ve dně, ostré hrany po škrabání vidličkou, kterou zdobíme, nebo otisky prstů.
Poté už můžeme skládat do pece.
Jelikož zboží není glazované, můžeme ho tzv. „namšívat“, což znamená, že menší kusy vkládáme do větších a ty následně párujeme. Takto připravený a „namšitý“ pár je možné vložit i do dalších květináčů, které se můžou také párovat. Tím využíváme veškerý prostor v peci a „nepálíme vzduch“. Takto pálit keramiku je možné jen v případě, že není glazovaná, jelikož glazura má nižší bod tání a zboží by se stavilo k sobě. Když je pec naložená a využité každé místečko v peci, vchod se zazdí šamotovými kvádry a zamaže „mazačkou“, což je znehodnocená hlína rozmočená vodou.
V průběhu přípravy na pálení musíme navést suché dřevo, které máme ve větším množství připravené pod střechou, aby postupně vyschlo. Dřevo vozíme ze zdejší pily. Jsou to odřezky topného dřeva. Převážně smrkové, či borové.
Necháme si přivést 10 balíků dřeva, které postupně rozřežeme motorovou pilou na kusy dlouhé přibližně 150cm. Na výpal máme rozdělené dřevo podle tloušťky. Silné kusy a část prken používáme na předpal, štěpy používáme na zbytek pálení a dopal.
Dřevo na pálení:
Pálení zahradní keramiky
Pálením dokončujeme výrobu naší keramiky, proto do něj vkládáme velké úsilí.
Začátek pálení, kterému říkáme předpal je záležitostí silných kusů dřeva a silnějších prken. Trvá to v průměru 8 – 10 hodin. Během předpalu nesmí teplota moc rychle narůstat, protože bychom mohli napáchat na zboží velké škody, když by bouchalo. Ke konci předpalu už začínáme pálit štěpy prken, které dokáží rychleji navyšovat teplotu. Postupně přidáváme do topeniště víc dřeva, ale nesmíme ho ucpat, proto čas od času roštujeme, aby se vyčistilo. Takto pálíme až do konce, dokud nedosáhneme požadované teploty, která je u naší keramiky 1250°C. Když této teploty zhrubha po 20ti hodinách dosáhneme (čas pálení je závislý na vysušenosti dřeva), topeniště uzavřeme deskou a zamažeme „mazačkou“, uzavřeme komín „šoupačkou“ a tím pálení končí.
Ještě je vhodné zmínit se o tom, jak vůbec měříme teplotu. Je to pomocí Segerových žároměrek, což jsou malé jehlánky z keramické hmoty, která je kalibrovaná na danou teplotu. Když se ta která žároměrka začne ohýbat a dotkne se podložky, tak víme, že jsme dosáhli požadované teploty. Používáme 3 žároměrky na 3 teploty. První je na teplotu 1160°C, prostřední je na 1200°C a poslední je na 1250°C. Když se podíváme do kukaně, tak říkáme, že to v peci musí svítit jako sluníčko. Musí tam být oslňující světlo. I tak dokážeme poznat, že se už blížíme k požadované teplotě.
Měření teploty:
Poslední částí je chladnutí pece a zboží. To trvá zhruba 5 dní, než se můžeme podívat do pece. Když je pec vychlazená, můžeme začít vyndavat vypálené výrobky. Než ale půjdou do prodeje, musíme je opět očistit a prohlédnout, protože výpalem vylezou z hlíny krupičky křemene, nebo další ostré kamínky. Občas se nám na větším ohni stane, že se přeci jen zboží slepí, tak ho musíme rozdělit a okraje, či dna zabrousit, aby se zákaznici o nic neškrábli, či dokonce neřízli.
Když je hotové i toto, tak konečně mohou jít květináče do prodeje. Tím je výroba ukončena.
Vypálená pec:
Výroba naší keramiky je tak trochu exkurzí do historie výroby, protože nepoužíváme moderní zařízení na přípravu hlíny a snažíme se vyrábět způsobem, jakým se vyrábělo začátkem minulého století a pálíme tak, jak se pálilo po staletí, dokud nebyla objevena elektrická pec. Také ji máme, ale pálíme v ní jen výjimečně. Hlavní pálení je zaměřeno na kasselskou pec.